Jak může vypadat trauma?

Drobné lži a únava jako klíč k bolístkám.


před 3 měsíci

Jak může vypadat trauma a jeho projevy

 

V minulém článku jsem popsala, jak trauma vzniká a proč se zrovna toto téma dotýká vysoce citlivých lidí víc než ostatních.

Teď se podíváme podrobněji na projevy, které sice nejsou typické jenom pro trauma, ale když něco takového zaznamenáme u sebe nebo našich blízkých, může to být vodítkem k rozklíčování větších bolístek nebo typu chování.

 

Změny v distribuci energie
 

Trauma je část fyziologického procesu, který nebyl dokončený a proto dochází k nerovnováze v našem organismu. Taková nerovnováha se pak může projevit dvěma způsoby:

1. Změna energie směrem nahoru

Takoví lidé jsou na první pohled roztěkaní, mívají neustále zaměstnané ruce, někam musí štrachat a slovo odpočinek je pro ně naprosté tabu. Jejich organismus neustále takzvaně „číhá“. 

Když se ptám na způsob, jakým se dokážou zklidnit, nastává obvykle dlouhé ticho a v terapii je to jeden z cílů, na který se potřebujeme zaměřit. Třeba taky proto, že kvůli špatnému odhadu svojí síly a energie mívají tendence ke zraněním.

2. Změna energie směrem dolů

Jako kdyby měli únavový syndrom nebo byli nadmíru vyčerpaní životem. Žádný odpočinek není dlouhodobě dostačující a celkově bývají takoví lidé pořád mírně utlumení.

„Jsem unavená životem, už se toho odehrálo opravdu hodně.“ Poznáváte? Třeba to zrovna s traumatem vůbec nesouvisí a může být příčinou únavy klidně úbytek železa nebo dlouhodobý stres, ale i silný prožitek z dřívějších dob tady může hrát roli.

 

Psychosomatické obtíže
 

Stěhovavé bolesti, co nemají jasnou příčinu.
Tu bolí ruka, pak zase ty záda, chronická rýma, no nic neobvyklého. Ale někdy to už opravdu zlobí a když člověk odchází od lékařů s tím, že jeho trápení je spíše v hlavě nebo to není nic vážného, začne svoje bolístky zjednodušovat s tím, že je možná i tak trochu hypochondr nebo blázen.

Pokud máte podobnou zkušenost a nenašli jste doposud vysvětlení, je nejlepším krokem vyrazit na psychosomatické vyšetření a zapátrat, od kdy se takové bolístky začaly objevovat. Už to samotné zjištění člověku někdy pomůže osvěžit prapůvod bolesti a snáze pak může osahat svoje bloky nebo si dopomoct při terapii.

Pokud v sobě máme obsah, který není viděný, tělo nám jej bude zobrazovat tak dlouho, dokud mu nedáme pozornost.

 

Znovuprožívání 
 

„Vůbec nevím co se s ním stalo. Najednou začal vyšilovat, přitom jsme mu nic tak zásadního neřekli.“

Jsou situace, kdy se člověk začne chovat divně. Nerozumíme tomu, případně nerozumíme ani sobě. Proč je najednou potřeba taková neadekvátní reakce? 

Často proto, že se člověk dostane do typově podobné situace jako tenkrát, když si prožil svou bolestnou, traumatickou zkušenost. Mohlo to být někdy v dětství, kdy se dostal jako dítě do nemocnice, lékaři mu odvedli maminku a on sám podstoupil nepříjemný zákrok.

(To je mimochodem jeden z nejčastějších traumatogenů). A teď se jako dospělý dostane do situace, kdy mu někdo v bílém oblečení říká, co má dělat. Zní to možná bláznivě, ale k tomu abychom si připomenuli nějaké vytěsněné vzpomínky, stačí kolikrát dost malá podobnost.

Pokud tohle nastává a my vidíme, že je něco v nepořádku, stačí být nablízku. Nemusíme být smutní z toho, že nevíme jak pomoct nebo že neumíme zasáhnout. Nejlepší pomocí je přítomnost a pochopení v momentě, kdy člověk najde odvahu mluvit a sdílet, co cítí.
 

Vyhýbavé chování a lhaní
 

Každý máme nějakou “sadu vyhýbavého chování” jako reakci na nepříjemné prožitky.
Někdo nemá rád nemocniční prostředí, jiný školní jídelny kde jej cepovaly kdysi dávno učitelky za nedojídání. A jsou i tací, kteří se vyhýbají určitým lidem nebo situacím až tak, že raději lžou. 

Třeba je pro ně natolik zraňující přiznat si vlastní chybu, že jsou schopni lhát do očí svým nejbližším i v případě, že se jedná o naprosté prkotiny. 

Nebo se stydí říct” „já se tam bojím jít“ a raději si vymyslí příběh o tom, co se jim zrovna stalo a proč to teď nejde. 

Když se s takovým lhaním osobně setkávám, cítím jak jsou obalení nejistoto, studem a jejich pohled se lehce změní.

V osobním životě je pak nesmírně těžké s takovým člověkem žít, když nás pravidelně zklamává a my nechápeme proč.
 

Z výše uvedeného textu vyplývá, že rozeznat působení traumatu není opravdu nic jednoduchého. Například u výkyvů energie může jít o takové rozdíly, že to vypadá jako projevy bipolární poruchy. U vyhýbavého chování a lhaní se zase projevy dají zaměnit s OCD (obsedantně – kompulzivní poruchou) nebo s hraniční poruchou osobnosti.

Přestože na základě takového článku není možné určit příčinu lidských obtíží, sepsala jsem jej spíše proto, abychom našli snáze pochopení sami pro sebe, pro svoje nejbližší a nebyli vyděšení z různých poruch osobnosti, které jsou ve spoustě případů traumatizovaným lidem diagnostikovány nesprávně.

Rádi byste ještě věděli, co dělat, když v sobě nebo ostatních rozpoznáte příznaky nevyléčených traumat?
 

Jak se dá léčit trauma?


Protože se jedná o prožitky, uložené v těle, přikláním se k terapiím, které jsou právě zaměřené na tělo nebo využívají pohyb. A protože jsme na blogu o citlivosti, je potřeba si vybrat formu a terapii, která bude opravdu velmi jemná.

Když vás bude někdo tlačit do technik a činností, které budou už samy o sobě stresující, nebo bude prostředí spíše nepříjemné, pravděpodobně tam úlevu nenajdete. Zkuste i tady dát na intuici.


Pokud vás jako seznámení s bolístkami zaujala terapie v lese , můžete si napsat o termín a potkat se buď ještě se mnou, nebo se skvělou psycholožkou a psychoterapeutkou, Lenkou Slavíkovou, která už s tématem vysoce citlivých taky delší dobu pracuje.

 


Alena Wehle

Celý život jsem se snažila svou zvláštní citlivost schovávat, až jsem ve třiceti zjistila, že tento dědičný povahový rys opravdu existuje.

Být vysoce citlivou osobou přináší řadu nevýhod, kvůli kterým je velmi snadné se stáhnout do ústraní s pocitem méněcennosti, ale zároveň je to dar, který když se naučíme přijímat, najdeme opravdové cennosti. Otevřeně mluvím o tom, co cítím, co mě zraňuje, umím si nastavit své hranice a nebojím se věřit své intuici.

A protože jsem už delší dobu průvodkyní po krajině vnější, dokážu vás provést i po té vnitřní a ukázat vám cestu, jak s citem ven.

Více o Alči najdete tady.


Sdílet



Patříte mezi vysoce citlivé?

Otestujte se a zjistěte, jaké jsou vlastnosti hypersenzitivních lidí.

E-BOOK ZDARMA