Alena Wehle
30. 5. 2025
Ve stínu narcise
Tušíme, že je něco špatně a cítíme se vyčerpaní, ale neznáme jasnou příčinu. Úzkost klepe na rameno, přidává se deprese a teprve tam pak býváme schopni poprvé uznat, že náš vztah může být jedním ze zdrojů trápení.
Proč vstupujeme do vztahů, které nás ničí? Zřejmě tam na začátku dostaneme to, po čem toužíme. Naše mysl pak ten zbytek dobarví na růžovo, tendence k závislostem to zpečetí a než si uvědomíme, že se to celé ubírá úplně šejdrem, bývá životní výzvou z takového vztahu vystoupit.
Petr a Klára. Znali se od maturitního večírku, ale oba byli tou dobou ve vztahu s někým jiným. O pár let později se potkali znovu, on po rozchodu a ona těsně před ním. Protože už o sobě věděli, tentokrát je to k sobě táhlo ještě více. On povídal o vztahovém nezdaru, jak moc jej zasáhl a ona konečně na chvíli zapomněla jak moc jí vyčerpává současný partner. Dala mu spoustu pozornosti, protože to je Kláry typický projev – rozdat se pro ostatní a uplatnit svůj spasitelský komplex. Ona potřebovala zachraňovat, on potřeboval péči. Měla pro něj pochopení i když odcházel večer a vracel se až další dny. Sice ji to trápilo, ale nechtěla být za hysterku, kterou jí Petr častoval. Nechtěla vytvářet problémy, protože už toužila po dítěti a to si Petr podmiňoval tím, že nebudou mít mezi sebou konflikty. A protože se to nedařilo, po dvou letech Klára odešla k rodičům. Aby měla prostor se uklidnit, začít chodit do terapie a s Petrem se vídat jen pár dní v týdnu. Pro něj to byl argument odložit akci dítě, získat více volnosti a věnovat se svým zálibám. Těch pár dní v týdnu bylo vždy o intimitě a když došlo na rozmluvy, shodil vše stylem „už zase přinášíš problémy“. Přesvědčil Kláru o tom, že kdyby nebylo jejího špatného dětství a nadměrných požadavků (například společná dovolená či rande), byli by úplně šťastní. Tento stav trval další dva roky, přestože Klára šla do terapie se zakázkou vyřešit situaci do dvou měsíců. Proč od něj neodešla když viděla, že s ní nechce dítě, nevnímá její potřeby, nechce řešit vztah a veřejně se prezentuje jako nezadaný? Protože pořád někde uvnitř doufala. V to, že když se dva lidi mají rádi, chtějí hledat společnou cestu.
Proč nedokážeme odejít ani když někde uvnitř víme, že lepší to nebude a vztah nás pomalu ničí?
Může tu hrát roli traumatická vazba.
Je to silná citová vazba, která vzniká ve vztahu s osobou, která opakovaně zneužívá nebo ponižuje jiného člověka. Jedná se o cyklický vzorec, kde střídání odměn a trestů posiluje tuto citovou vazbu. Princip je stejný jako u Stockholmského syndromu, který je ale popisován v krátkodobějším časovém rozsahu.
Pokud jsme se v životě setkali s narcistickým zneužíváním ze strany rodiče či příbuzného, je dost pravděpodobné, že pak máme tendence se do takových vztahů nahrnout i v dospělosti. Je to jako těžký a nepříjemný kabát, který však velmi dobře známe a umíme jej nosit.
„Když jsem si představila, že by mezi námi měl být konec, začalo mi být špatně od žaludku a pak jsem už jen ležela na koberci a klepala se třeba půl hodiny v kuse“, líčí mi kamarádka její situaci ve vztahu s mužem, který se projevuje často narcisticky už třeba tím, že sliby staví na úroveň reality a jakoukoli diskuzi o tom, co potřebuje ona sama, buď odmítá nebo jí u toho vysvětluje, jak by to měla či mohla mít jinak.
Představa konce vztahu bývá doslova ohrožením na životě. Zkuste si vybavit že vás někdo postaví doprostřed minového pole, máte žízeň a potřebujete se dostat do vesnice. Stejný chemický koktejl se odehraje v momentě, kdy se blíží možnost rozchodu – třeba když tu možnost vysloví partner se záměrem trochu vám pohrozit. Nebo to ani nevysloví, ale vy víte, že to visí ve vzduchu. To pak velmi rychle pochopíte, že nic takového nepřichází v úvahu a raději uděláte vše proto, aby se diskuze i vztah ubíraly jiným směrem. Raději pak plníte podivné požadavky, i když duše pláče a radosti ze života jsou po drobkách.
Reverzní rozchod jako mistrný způsob manipulace
Pokud jsme ve vztahu s narcisem, není možné vztah ukončit tak, aby to byla jeho vina. A to i tehdy, když se v jeho životě objevují nevěry, fyzické či psychické násilí, vydírání a podobně. Vždy to nějak otočí na druhou stranu – za nevěrou jistě byl jiný problém, který se neřešil, násilí zlehčuje či zesměšňuje a zkrátka udělá vše proto, aby situaci otočil k lepšímu obrazu sebe sama a je ochoten využít všech dostupných prostředků pro to, abychom byli viníky my. Dokáže mistrně překroutit realitu a své verzi pak skutečně věří.
Odchod z nejlepšího vztahu na světě?
Věděla jsem, že v našem vztahu mi něco nesedí. Trápily mě zvláštní změny dynamiky, náhlá dramata a přibývající témata bez možného řešení. Přesto každá diskuze končila slovy „máme přece výjimečný vztah“ a mě to pokaždé navodilo pocit, že se možná příliš zaobírám tím, co nefunguje a nevidím to hezké. Pořád se objevovaly nové důvody, proč nemůžeme jít na večeři, oslavit můj svátek nebo jet na hory, no zkrátka proč není možné dát na chvíli prostor tomu, co mám ráda, ale naopak věnovat pozornost jeho bolístkám. Když jsme měli odjet na hory, náhle dostal rýmu nebo průjem nebo zase nemoc bez názvu. Žila jsem v naději, že až spolu budeme trávit více času, hodně se nám uleví a přibude energie.
Po pár měsících slibů, kdy už to i pro okolí působilo zbytečně tragikomicky, jsem z neustálé pozornosti jeho nemocem a péče byla vyčerpaná. Odložila jsem své zdroje na termín „až se uzdraví“ a právě tady, v momentě největší mentální únavy, mě opustil. Odstěhoval se za mými zády když jsem šla na koncert, týden před mými čtyřicátinami. Sice se slovy, že mě neopouští, ale odvezl si všechny věci a přesně rozdělil napůl ty společné.
Byla to rána, co mě přivedla do Bohnic a trvalo mi dva měsíce, než jsem okolo sebe zase začala vidět barvy. Celou tu záležitost popsal tak, že se šel pouze léčit a nenapadlo jej, že z toho udělám takové drama. Po těch dvou měsících za mnou přijel. Myslela jsem si, že se jede omluvit a dát nějaké vysvětlení. Přišel mi ale pouze říct své důvody, proč musel odejít - jak náročnou potřeboval léčbu, že stále vůbec nechápu jeho nemoc (nikdo nevěděl jakou) a nerozumí tomu, jak jsem mohla tak náhle citově ochladnout a odpojit se. Přece máme ten nejhezčí vztah a jednou se vezmeme, samozřejmě až se zcela uzdraví. Soucítila jsem tak hluboce, že jsem se šla po naší schůzce okoupat do ledové vody. Po dalších pár týdnech rozhovorů na téma „možnosti nové fáze vztahu“ přece jen přišel s velkorysou nabídkou – že za to, co se stalo, mě nebude nikde očerňovat. Až tady jsem pochopila, jak moc je pro něj zásadní jeho sebeobraz. Že pro mě je prioritou opravit vztah a pro něj hlavně jeho pověst. Byla jsem to nakonec já kdo řekl „dál už nepůjdeme společně“, abych potvrdila jeden z typických scénářů ve vztahu s narcistou – reverzní rozchod. On se odstěhoval a opustil mě, ale jsem to já kdo vztah ukončil.
Přece to ale nejsou zlí lidé
Věřím tomu, že lidé s narcistickými rysy či poruchou nejsou v jádru zlí. Jsou jen velmi zranění, uvnitř nejistí a dost křehcí – proto u nich často nabýváme dojmu, že jsou vysoce citliví a oni sami si to myslí taky. Jsou však velmi citliví především na kritiku a vše, co se týká jejich sebepojetí. Když dojde na empatii, je to už poněkud slepá mapa, kterou se snaží různě zamaskovat. Opravdu je zajímá, jak se cítíme a sledují to – potřebují naše emoce, ale zkuste se cítit špatně a dát jim najevo že je to kvůli nim. To se pak dozvíte co všechno je s vámi špatně, jakou máte diagnózu a budete se cítit provinile ještě v příštím životě.
Grandiozní narcisté působí sebejistě a jsou průbojní. Ale skrytí narcisté či ti maskovaní bývají velmi křehcí a jejich nástroji jsou sebelítost a nemoc – tím získávají pozornost a péči, po které tolik prahnou. Je to ale černá díra, kterou nikdy nezasypete. Vždy to bude málo a samozřejmě se to otočí proti vám.
Možná vás má rád, ale neumí milovat způsobem, který je zdravý a bezpečný pro druhého člověka.
Není to láska, jakou potřebujete, a víte to.
- Láska není, když vás opakovaně zraňuje a pak vám vysvětluje, proč to vlastně není jeho chyba.
- Láska není, když říká, že vám všechno dává, ale vy se cítíte prázdní.
- Láska není, když se vedle něj ztrácíte.
Oni nás mají rádi, ale po svém – milují jak nejlépe umí a to ještě neznamená, že nám to musí stačit. Když jsou sami zranění, nedozrálí nebo uzavření, jejich „láska“ pak druhé ničí, místo aby je uzdravovala. A to, že dávají zbytky své energie, to není naše vina. A taky to neznamená, že je naší povinností to přijímat.
Oni možná milovat chtějí, ale nejde jim to tak, aby to druhé neničilo. Nejsou to špatní lidé, ale my nejsme popelnice. Schopnost cítit, toužit, trpět, odpouštět - to všechno není slabost. Je to důkaz, že umíme milovat opravdu. A právě proto máme právo říct: „Chci vedle sebe někoho, kdo to dokáže taky.“
Lidé s narcistickým zraněním mívají narušený vzorec intimity a vnitřní chaos, který se maskuje například racionálním jazykem.
Jejich chování můžeme rozložit do klíčových vzorců:
- „Záleží mi na tobě.“ Ale chováním to nedokazují? Tato věta totiž neznamená „chci pro tebe dobro“, ale spíše „záleží mi na tom, co pro mě znamenáš - že mě někdo miluje, drží, chápe a nenechá padnout“. Jinými slovy jim záleží na tom, co z nás získávají, ale nedokáží nás vnímat jako bytost se svými potřebami.
- Použijí naši profesi jako zbraň. Typický je gaslighting skrze autoritu. „Jsi přece terapeutka, tak bys měla zvládnout víc než ostatní“. „Když jsi profík, tak proč reaguješ takto emocionálně?“ Tím nám berou právo na lidskost, podkopávají náš vnitřní kompas a zpochybňují hranice.
- Zpětné otočky a morální převaha. Místo naslouchání převedou vinu na nás: „ty jsi to přece udělal/a taky“, zpochybní náš úhel pohledu: „ty si to všechno vykládáš špatně“ nebo se postaví do role oběti: „já jsem se tolik snažil/a a nikdy to nebylo dost“. Toto ale není komunikace, to je obranný systém, který brání tomu, aby se podívali sami na sebe.
- Cítí se ohroženi naší silou - ale zároveň jsou na ni závislí. Naše duševní hloubka, empatie a schopnost jim porozumět je přitahují. Ale zároveň děsí. Proto nás potřebují - jen zároveň raději snižují, kontrolují, ironizují nebo shazují, protože nás podvědomě vnímají jako hrozbu. Pokud bychom byli silnější, mohli bychom je opustit a tak nás raději udržují v nejistotě.
- Mají problémy se zranitelností a proto trestají tu naši. Když jim ukážeme že nás něco bolí, nejsou schopni s tím zůstat. Místo empatie reagují obranou nebo útokem, protože neumí pracovat s vlastní vinou a neumí být někomu oporou.
Není to tedy o tom, že by necítili. Ale cítí způsobem, který je nezralý a obranný a proto nás nutí přizpůsobovat se bolesti, místo aby nám pomáhali růst. Jejich láska může být podle nich opravdová - ale není bezpečná.
Naše role není chránit je, ale ochránit sami sebe.
Dostali jste se při čtení k pocitu, že se vás to týká více než by mělo? Pojďte si přečíst následující body a odškrtněte si ty, které ve vztahu velmi dobře znáte.
- Vidíte, že vaše pocity a potřeby jsou bagatelizovány - např. když něco sdílíte, obrátí to zpět na sebe („já jsem na tom hůř“, „já dělám všechno, ty si stěžuješ“).
- Když mluvíte o tom, co vás bolí, končí to tím, že se omlouváte nebo cítíte vinu.
- Má problém uznat chybu (doopravdy) nebo přijmout odpovědnost. Místo toho se objevují výmluvy, obrana, nebo obrat do útoku.
- Potřebujete pečlivě vážit slova, aby „nevybuchl“ nebo se neurazil.
- Cítíte se ve vztahu často unavení, vyčerpaní, nebo jako byste nestačili. Jako kdybyste museli pořád dokazovat, že máte nárok na pozornost.
- Otočí proti vám i projevy empatie. Např. řeknete „mrzí mě, že jsme neslavili moje narozeniny“ a vrátí se odpověď „takže všechno co jsem udělal, je ti málo?“
- Máte pocit, že vás trestá tichou domácností, odtažeností nebo odpojením, když jej něco zraní?
- Jsou chvíle, kdy vás dokáže velmi rychle potěšit, očarovat nebo přemluvit - ale stejně rychle vás zase „shodí“ nebo ignoruje.
Pokud si odškrtnete alespoň 5 a více bodů, může to být známka toxické dynamiky s narcistickými rysy. Váš protějšek nemusí být narcista v učebnicovém smyslu, ale účinek na vás je ten klíčový - a pokud vás to bolí, je důležité si to přiznat.
Během skupinové terapie jsem svého tehdejšího přítele pojmenovala snoubencem v exilu.
Po tom, co jsem jej přestala obhajovat, jsem se postupně dostala i k situacím, které mě v průběhu vztahu trápily a viděla jsem, jak ostatní účastní překvapeně přihlíží. Pro mě bylo v tu chvíli důležité vidět, že to, co se navíc snažím zjemnit, by bylo zraňující i pro všechny ostatní a nemusím se cítit provinile, když takový vztah opustím.
Po jednom hlubším procesu už to terapeut nevydržel a ptal se mě:
„Kdybyste na začátku vztahu viděla inzerát s názvem Lakomý vůl hledá pečovatelku, tak byste do toho asi nešla, viďte?“ Následoval uvolňující smích všech zúčastněných a právě tento humor mi pomohl vše odlehčit a vidět situaci tak, že může mít dobré řešení. A to nejen takové, že se k sobě s partnerem vrátíme, ale třeba i takové, že to zvládnu bez něj. To jsem si do té doby nebyla schopná vůbec připustit.
Můžeme to zvládnout bez nich?
Můžeme. A je to nelítostná cesta k sebelásce.
Že se vám stýská, neznamená, že jste udělali chybu. Znamená to jen, že dokážete milovat doopravdy a právě proto to pak bolí.
Mysl bude ještě chvíli servírovat pouze hezké chvíle a budete po nich toužit zpět. To i přesto, že moc dobře víte, že vedle těch hezkých momentů byl i dlouhodobý smutek, samota a bolest. Je to typický rozpor mezi tím, co by mohlo být a tím, jak jste se ve vztahu cítili.
- Nemusíte bojovat s tím, že to bolí.
- Zkuste si připomínat celý obraz, ne jenom krásné momenty. Co jste cítili dlouhodobě, co vám chybělo a co jste museli potlačovat?
- Vyprávějte svůj příběh kamarádce, terapeutce nebo klidně Chat GPT. Budete překvapeni, kolik pochopení získáte na dva kliky.
- Napište si dopis, co jste pochopili. Co vám tenhle vztah dal, co vzal a co si zasloužíte.
- Udělejte si rituál. Vyberte si symbolický den a čas, klidně oheň a do něj můžete pomalu odhazovat všechny naděje, které vás udržovaly ve vztahu. Všechny sliby, očekávání a touhy. Rituál může celý proces pustit do další fáze - ať už truchlení, nebo dokonce smíření.
Pokud máte pocit, že jste v podobném vztahu a nevíte jak z toho ven, doporučuju si najít terapeuta, který má s touto tématikou zkušenost.
Dokáže vás díky tomu lépe nasměrovat a dát vám i praktické tipy.
Nebo si to téma vezměte do Terapie v lese. Můžeme to spolu rozmotávat celé dopoledne a pojmenovat řadu souvislostí.
Pokud tušíte, že vaše vnímavost je vyšší než obvyklá, můžete se propojit s podobně laděnými lidmi ve Facebookové skupině a taky čerpat inspiraci v dalších článcích na mých sítích – předvším na Instagramu a Facebooku.
A pokud nechcete trávit čas na Facebooku, ale rádi byste dostávali upozornění na nový článek, stačí zadat e-mail do políčka vedle textu.
eBook zdarma / TEST
Máte to, co 80% lidem chybí? Patříte mezi menšinu vysoce citlivých? Otestujte se. Vytvořila jsem pro vás rozšířený test ZDARMA.
E-BOOK ZDARMA
