Terapie online

Nápad absolvovat terapii v přírodě mně od začátku nadchnul. Sám se v uzavřených prostorách, a to klidně známých, necítím nejlépe, takže tohle bylo pro mě velké plus. Přírodu miluju a tu naši českou obzvláště. Výšlap vedl nenáročným terénem a já se nemusel soustředit na překonávání překážek, ale naopak na diskutované záležitosti a problémy. Domnívám se, že volba trasy, krajiny a času také není náhoda, jelikož jsme v lese nepotkali téměř nikoho. Nebyl jsem tak rušen turisty a výletníky ze svých myšlenek. Lektorka je velmi vnímavá a dokázala se na mě citlivě naladit. Doporučuju všem, kdo potřebují ventilovat svůj problém a hledají někoho, s kým by jej mohli bezpečně probrat, dostat citlivou zpětnou vazbu a spoustu návrhů na cesty, kudy se vydat. Konec konců i jen samotný výšlap tímhle krásným koutem je zážitek a kvalitně strávený večer v příjemné společnosti. Děkuju.

Byla jsem s Alenou na sebepoznávací túře po českém krasu. Nevěděla jsem co od toho mám čekat, jela jsem se smíšenými pocity, ovšem výsledek byl dokonalý. Ačkoliv jsme se potkaly poprvé v životě, měla jsem pocit, že jdu na túru se svou velmi dobrou kamarádkou, která má upřímný zájem o moje pocity. Odjížděla jsem nejistá a nervozní, vrátila jsem se spokojená a vyklidněná jako nikdy. Alena dokáže svým jemným citlivým způsobem vést rozhovor tak, že při chůzi krásnou přírodou se nejen kocháte, ale dobře slyšíte své názory a třídíte své myšlenky. Byla jsem plná pozitivních dojmů a moc si přeju to zase po čase zopakovat. Alena umí!

Ahoj, ráda bych ještě jednou poděkovala za příjemnou prochajdu nádherným a uklidňujícím prostředím s nádhernou bytostí - s Tebou. Pomohla jsi mi odhalit a pojmenovat pár nových věcí, nahlédnout do možností blízké budoucnosti a poodhalila jsi i samu sebe, což mi přijde velmi týmové, partnerské, otevřené a přímé. A odvážné! Cením si toho, nezneužiju, nevyužiju... Cítila jsem se zkrátka velmi spřízněně. Přeji Ti úspěch a spoustu "klientů", kteří budou moci čerpat ze Tvých zkušeností a budeš jim vzorem v zúročování někdy bolestných zkušeností, které nás ovšem mohou posouvat dál, pokud si to dovolíme a připustíme. Pohlaď za mě, prosím, fešáka a kliďase Carlose, nestačila jsem mu potřást ťapkou a za milý doprovod.

Alena je skvělá společnice a umí opravdu naslouchat, nad věcma přemýšlet a dávat zpětnou vazbu. Má v sobě citlivost, laskavost, empatii, opravdový zájem o druhé a nesoudí. Tím, že má se spoustou citlivých lidí zkušenosti a je sama taková, umí poradit ve věcech, kde si člověk už neví sám rady a potřebuje radu nebo názor zvenčí. Nebála jsem se ventilovat všechny svoje zážitky, pocity a myšlenky, protože jsem cítila opravdový lidský zájem a pochopení. Samozřejmě jsem větší půlku túry probrečela (hodně jsme se taky nasmály), ale byly to pozitivní emoce. Je to super pocit, být s dalším takhle citlivým člověkem - přestože jsme se neznaly, je to o blízkosti, hloubce a naladění na stejnou vlnu. Taková terapie pro duši, kdy člověk není jenom dalším “klientem”, ale parťákem, a z túry si odnese kromě případných suvenýrů v podobě kamínků nebo listů pocit pochopení, přijetí a chuť na sobě pracovat.

Alenka mi svým vysvětlením, co prožívají hypersenzitivní lidé v různých životních situacích pomohla si uvědomit, co jsem v minulosti prožíval. Veřejné promluvy o tom, kolik je mezi námi hypersenzitivních lidí a proč v některých - pro jiné lidi běžných - situacích reagují jinak než ostatní, považují za vynikající nápad. Objednal jsem se na terapeutickou procházku, na které mne lákalo už jen to, že to bude v Brdských lesích. Procházka byla úžasná, Alenka se umí velmi dobře nacítit do toho, co prožívám, co ve svém životě řeším. Sdílela i svůj příběh a já v tom nalézal sitauce, které prožívám a co mohu udělat sám pro sebe, abych se lépe cítil, co mohu udělat pro to, abych uměl předcházet situacím, které mne jako hypersenzitivnho člověka zatěžují a tím i byl lepším parťákem pro lidi okolo sebe. Alenko, děkuji za procházku, empatii, velmi poučné postřehy a vjemy, které mi pomohly si ujasnit či utvrdit, kdo jsem a co chci. Nemám rád velká slova, ale chce se mi napsat, že mi Alenka pomohla výrazně zlepšit si svůj život.

Jedeme životem našich každodenních starostí a sem tam i radostí, občas nám dojde dech a jako ten křeček v kolečku se neumíme zastavit. V horším případě do sebe ládujeme nějakou tu chemii v podobě tabletek na kde co, abychom utlumili, přebili, v lepším zkoušíme meditovat, dýchat, dobíháme s jazykem na vestě na hodinu jógy, abychom pak v potu tváře vyzvedli dítě za školy, zajistili večeři a jiné nezbytnosti a ráno zase …. pokud vás nezastaví nemoc nebo úraz a najdete tu kontrolku v sobě, máte zčásti vyhráno. Je hodně fajn a osvobozující se zastavit a zkusit něco jiného. Jako co? Jako třeba zážitkový výlet s Alčou. Prostě si domluvíte termín, sejdete se ideálně ráno u vlakového nádraží. Vypnete telefon, obujete trekové boty a jde se. Sváču, hodně vody na pití a péřovku s sebou (pokud zrovna není léto). Ani nevíte kudy, ale Alča vybírá super trasu. Pro mě naprosto osvobozující, na chvíli nic nerozhodovat a nechat se vést. Nejdřív tlacháme tak obecně, sem tam se Ali zeptá a pak už jen mluvím a valí se to ze mě. Melu páté přes deváté, aspoň z mého úhlu pohledu. Ali však začne zkušeně pokládat otázky a naprosto nenápadně mě nasměruje k tomu, že si některé věci odpovídám sama. Jo aha … tohle by mě nenapadlo…. O čem jsme se bavily, Vám rozhodně sdílet nebudu, tak ukecaná nejsem, ale jedno Vám řeknu. Jak jsem se u toho cítila. Pro mě byl už první zásadní krok na několik hodin vypnout mobil. Ano, jsem závislák. Otazníky, co když budou volat ze školky? Ze školy? Tak budou. Samozřejmě nevolali a já po chvilce přestala kontrolovat ten stále vypnutý mobil. Síla zvyku neuvěřitelná. Podzimní příroda okolo nás krásně voněla a já si užívala energii, kterou v zastavěném městě prostě neucítíte. Ne nebojte, stromy jsem neobjímala. Na druhou stranu, proč ne? Kdyby byla chuť, určitě bych se nebránila. Trefně mířené otázky plynuly, odpovědi z mého srdce taky, naše tempo bylo pohodové, a když jsme došly na skály (fakt už si nepamatuji název, v tomhle jsem prostě hlava děravá), bylo mi krásně. Koukaly jsme na tu zemi pod námi s parádním úhlem nadhledu a já cítila, že na svoje problémy koukám úplně stejně. Sem tam si na ně zkouším „nadhlížet“ i po pár týdnech tohoto „výletu“. Bylo to prostě fajn. Osvěžující a pro mě naprosto symbolické. Na spoustu mých trápení v hlavě jsem dostala nový úhel pohledu. Těším se, až se mi to v hlavě usadí a vyrazíme znova. Nebo taky ne … kdo ví, podle potřeby. Mojí vlastní. A tak, pokud máte jenom trochu chuť vyzkoušet něco příjemného, poznat sami sebe jinak, po boku profesionálky s pohádkovýma očima, vyčistit si hlavu a trochu se protáhnout, neváhejte. Vy sami za to stojíte, si tohle dopřát. Díky Ali.

Nápad vyzkoušet lesní terapii mě oslovil po přečtení rozhovoru v časopise Moje psychologie. Od první chvíle našeho setkání jsem se cítila ve společnosti Ali jako v bavlnce. Ali je vnímavá, laskavá, citlivá bytost. Umí pozorně naslouchat a pokládat dokonale cílené otázky. Náš rozhovor přirozeně plynul, jako bychom se znalý odjakživa. Dokázala jsem se uvolnit, otevřít a odhalit své trápení. Díky Ali jsem odjížděla vyrovnaná, nabitá pozitivní energií a s klidem v duši. Děkuji za společně strávený čas. Byl to učiněný balzám pro mou duši. Vřele všem doporučuji.

Byla jsem nadšená a vše předčilo mé očekávání. Alena je nádherná, otevřená duše, milující přírodu a pobyt v ní. Má dar intuice a umí se vcítit do druhého člověka, poskytovat citlivou zpětnou vazbu a reagovat na podněty. Je velmi empatická a lidská s otevřeným srdcem. Alenko, děkuji :-)

Před více než deseti lety jsem měl velké psychické potíže. Prošel jsem psychiatrií i sezeními s psycholožkou. Problémy jsem řešil práškama a sebedestrukcí. Nakonec jsem se z nejhorší etapy svého života dostal, ale zůstala mi obava, kdy se úzkosti vrátí. A vrací se – bez pozvání a nečekaně. S názorem kamaráda, že lékaři lidských duší nejsou potřeba, protože „každej se někde vykecá kámošovi a je mu lépe“, úplně nesouhlasím. Teda jen s tím, že každý potřebuje někoho, komu se může svěřit. Být na všechny bolesti světa sám prostě nejde. Osobně ale nemám důvěru svěřovat se svým nejbližším a nikoho cizího kvůli tomu hledat nechci. A tak je náhoda, nebo něco v co se dá věřit, že se mi podařilo vyřešit moje dvě, dlouho nezodpovězené otázky. Mimo jiné proto, že jsem potkal Alenu. Alena Wehle je křehká, chápavá, empatická a navíc silná bytost a její nápad sebepoznávací túry v Českém krasu považuju za mimořádně přínosný. Každý člověk má vztah k přírodě a je to ideální prostředí, ve kterém se dokážeme uvolnit a otevřít. Nenásilně a přirozeně s ní objevíte mnoho důležitého o vás samých a rozhodně budete odjíždět s pocitem, že takový výlet jste ještě nezažili.