Alena Wehle
20. 6. 2018
Úzkost jako parťák hypersenzitivních lidí
Dokážeme si obvykle představit nové možnosti, máme bujnou fantazii, ale taky jsme díky tomu schopni domýšlet situace, které nemusí dopadnout dobře.
Díky této vlastnosti jsme schopni předvídat situace, vyhnout se různým omylům nebo dokonce nehodám, ale přináší nám to i spoustu starostí.
Náchylnost k úzkostem mají především lidé, kteří vyrůstali v prostředí, které nebylo příliš bezpečné a podnětné. Vysoce citlivému dítěti stačí velmi málo, aby znejistělo a prožitky, které spousta dětí přejde mávnutím ruky, se v životě HSP jedince přetvoří v traumata.
Dobře, každý si neseme nějaká traumata z dětství. Mě například jednou ve školce vzaly děti sáňky, o které jsem se měla starat, a když jsem se je snažila získat zpět, rozbila jsem si bradu.
Kromě toho, že jsem neuhlídala samotné sáňky, museli mě ještě odvézt do nemocnice a já si připadala jako největší pitomec.
Jsou zkrátka úkoly a nároky, které je příliš těžké splnit a když takovým nárokům čelíme dlouhodobě, neseme si do života přesvědčení, že jsme opravdu neschopní a každé pokárání je pak jako rána bičem. Taková rána je u vysoce citlivých lidí mnohem hlubší, než si ostatní dokážou představit.
Často si ale podobné úkoly a nároky stanovujeme sami jenom proto, že máme pocit, že bychom něco měli zvládat. Porovnáváme se s ostatními bez ohledu na to, jak hluboce vnímáme a co všechno objevujeme u stejných zážitků.
K úzkosti se může přidat ještě jeden strašák. Deprese.
Deprese se vyznačuje negativním myšlením o sobě, svých možnostech a vyhlídkách do budoucna. Jasně, negativní myšlení není trendy a spousta z nás už si přečetla tisíce pouček o tom, jak myslet pozitivně. Jenže když jsme unavení, je pozitivní myšlení na opačné straně zeměkoule a fakt, že negativní myšlení člověka unavuje, nás zahání ještě dále do kouta, protože všechno vnímáme velmi silně. Právě únava a vyčerpání organismu je jednou z nejčastějších příčin deprese a úzkosti (společně s dlouhodobým stresem, nadměrnou konzumací alkoholu a různými traumaty).
„Měla bych vstát, ale jen tak ležím v posteli. Nechce se mi oblékat, čistit zuby, a proč vlastně taky něco dělat když to stejně za moc nestojí. Nemám chuť k jídlu a nedokážu už chtít nic kromě smrti“.
Zažili jste něco podobného? Je ale rozdíl, zda takový stav nastane po nějaké události, kdy například ztratíme někoho blízkého a na měsíc se nám zcela vytratí radost ze života, když se pak oklepeme a začneme se zvedat, nebo zda se do takových stavů dostáváme bez zjevné příčiny.
S nějakým duševním onemocněním se setkává každý pátý Čech. Je tak jasné, že ačkoliv si někteří myslí, že žijí ve zcela jiné sociální bublině, někoho takového ve svém životě zcela jistě potkali. Úzkosti se netýkají pouze lidí, kteří jsou podle obecných měřítek neúspěšní. Popsanou těžkost může zažívat klidně doktor, který v očích veřejnosti přece mimo jiné vystudoval manuál, jak s takovými stavy zacházet.
„Úzkost je důsledkem přeměny biologické podstaty člověka v kultivovanou osobnost“.
Panajotis Cakirpaloglu
Úzkostlivý člověk je nespokojený, zastrašený a díky tomu většinou osamocený. Proč osamocený? Tak si třeba zkuste položit otázku, zda vyhledáváte sami přítomnost takového člověka, nebo jste raději s někým „pozitivním“.
Citliví lidé si nesou kromě vlastních starostí a únavy ještě zatížení globálními tématy. Když na planetě miliarda lidí hladoví, část světa je ohrožená nedostatkem pitné vody a žijeme pod tíhou plastového odpadu, nemůžeme to nevnímat.
Víte, že máte k úzkostem blízko a máte obavy, kdy to období zase přijde?
Je dost pravděpodobné, že i kdybyste se stavěli na hlavu a změnili od základu svůj život, tak vám stejně čas od času úzkost zaklepe na rameno. Je to náš parťák na celý život, kterého můžeme přijmout jako součást naší osobnosti. Ten parťák nás nechává poznávat kouty naší duše a díky němu se z nás stávají zralejší bytosti.
Zároveň je ale důležité chránit si své zásoby energie a dělat vše pro to, abychom takový stav nezažívali příliš často.
Snažte se každý den pobýt alespoň chvíli v lese nebo někde v přírodě. Nebo alespoň sami se sebou. Pokud máte pocit, že vůbec nic nestíháte a nemáte prostor se věnovat sami sobě, dejte si sami se sebou schůzku, stejně jako si dáváte do kalendáře schůzky s ostatními lidmi, kterým pak věnujete chvíli svého času.
A taky mějte na paměti, že nemusíte vycházet všem vstříc v jejich přáních.
Naučte se říkat „ne“. Moje blízká kamarádka často používá větu „dnes se mi to příliš nehodí“ nebo „nejsme zrovna ve formě“. Pro spoustu lidí může být takové odmítnutí nepříjemné, ale pokud se ve snaze zavděčit se všem dostaneme za hranici svých sil, stejně nebudeme dobrými partnery. Sobě akorát ublížíme a ostatním v ničem nepomůžeme.
Myslete na to, kde berete energii a pravidelně ji doplňujte. Neodbývejte se. Že toho ostatní zvládají mnohem více a nepotřebují odpočívat?
Nejsou vysoce citliví. Oni spoustu věcí nevidí, necítí, ale vy ano a to samo o sobě potřebuje zvláštní péči.
Nejste si jistí, zda jste sami vysoce citliví? Stáhněte si můj e-book zdarma a otestujte se.
Chcete vědět víc o hypersenzitivitě a darem s vysokou citlivostí? Přečtěte si další články na mém blogu, navštivte Facebookovou stránku S citem ven, nebo se přidejte k uzavřené FB skupině mezi ostatní, stejně citlivé lidi.
Pokud tušíte, že vaše vnímavost je vyšší než obvyklá, můžete se propojit s podobně laděnými lidmi ve Facebookové skupině a taky čerpat inspiraci v dalších článcích na mých sítích – předvším na Instagramu a Facebooku.
A pokud nechcete trávit čas na Facebooku, ale rádi byste dostávali upozornění na nový článek, stačí zadat e-mail do políčka vedle textu.
eBook zdarma / TEST
Máte to, co 80% lidem chybí? Patříte mezi menšinu vysoce citlivých? Otestujte se. Vytvořila jsem pro vás rozšířený test ZDARMA.
E-BOOK ZDARMA
