Co skutečně prožíváme v době pandemie

Ze změnami se každý vypořádá po svém, ale přesto procházíme stejnými fázemi.


před 4 měsíci

Ne vždycky dokážeme popsat, co se nám zrovna děje a někdy se dokonce hodí i zkušenost někoho jiného nebo kousek teorie, abychom si vůbec uvědomili, kde se nacházíme.

 

Při zkoumání pocitů, které nás doprovází v době pandemie jsem si uvědomila, jaký prožíváme šok. Jsme v situaci, kterou jsme nikdy nezažili, nevíme co bude a dokonce ani nevíme, jak se popasovat s tím, co je právě teď.

Fáze psychické odezvy na závažnou životní situaci popsala v sedmdesátých letech psycholožka Elisabeth Kübler – Rossová, která sice zkoumala proces umírání a prožívání smutku ze ztráty blízké osoby, ale jak sama uvádí, její pětifázový model odráží i jinou osobní ztrátu, ať už přicházíme o práci, příjem, partnera nebo třeba svobodu.

O svobodu přicházíme úplně všichni, spousta z nás i o práci a příjmy a bohužel ani podlomeným partnerským vztahům tahle doba nesvědčí. A to je už na jednu bytost opravdová nálož, co si budeme povídat. Pojďme se tedy podívat, co všechno můžeme prožívat:


 

1. fáze – Popírání.

„Nic se neděje, jsem v pohodě a situace se mně nijak nedotýká. Beztak se někdo spletl a není na místě plašit. “

V šokové situaci může tahle fáze trvat různě dlouho, někomu den a jinému měsíc.

 

2. fáze – Agrese a hněv.

„Proč se to sakra děje? Proč mně? Kdo za to může?“

Do téhle fáze se dostaneme, až když pochopíme, že popírání už pokračovat nemůže.

 

3. fáze – Smlouvání.

„Udělám cokoliv, abych mohla…“ (zažít ještě jedno rande, vidět moře, mluvit s otcem…)

Třetí fáze je o naději. Upínáme se k vyšší moci nebo nabízíme pomyslnou výměnu (třeba se něčeho i vzdáme) v domění, že ještě můžeme situaci zvrátit nebo alespoň odložit.

 

4. fáze – Deprese.

„Ztratila jsem to, co jsem nejvíce milovala. Tak proč vůbec žít?“

Tady si obvykle začínáme uvědomovat jistotu, že situace nebude jiná. Odmítáme návštěvy a stahujeme se do sebe s pocity strachu, úzkosti, smutku a beznaděje. Když se nás někdo snaží rozveselit, je to ještě horší, protože akorát zoufale potřebujeme přijetí.

 

5. fáze – Smíření

„Je to tak, jak to má být. Je zbytečné bojovat, všechno je správně.“

Tady přichází velké psychické uvolnění a často jsme teprve schopni začít komunikovat a spolupracovat.


 

Podotýkám, že tenhle model je orientační. V jednotlivých fázích si můžeme pobýt různě dlouho, nebo jimi klidně projdeme na přeskáčku a ze zkušenosti s hypersenzitivními lidmi už taky vím, že citlivci se málokdy vejdou do tabulek. Myšlenky, které jednoho zaměstnají na dva dny, můžou citlína paralyzovat klidně na dva roky.

Pro mě je situace náročná hlavně proto, že jako emočně vnímavý citlivec nasávám strach z okolí. Nasávám frustraci, hněv a často příznaky deprese. Když povylezu ze své zahrady do města, cítím napětí a obavy z toho, co se bude dít dál. Cítím obrovskou nejistotu, nedůvěru a v kombinaci s mými vlastními pocity je toho občas na jednu malou hlavu až dost.

Ano, tohle všechno jsou důležité procesy, aby lidé trochu zpomalili, zamysleli se a stali se pokornějšími. Ale jsme teď součástí celého procesu a abychom to všechno co nejlépe zvládli, můžeme pro sebe udělat pár věcí.

1. Uzemnit se. Chodit naboso nebo aspoň v barefootech.

2. Dýchat. Zhluboka. Jako fakt, je to zadarmo a děsně to pomůže.

3. Chodit do přírody. Na vzduch. V lese je blahodárný klid.

Je toho samozřejmě více, ale tyhle tři body jsou opravdovým elixírem pro citlivou mysl.

 

No a pokud patříte mezi ty, kterým se během karantény rozjely myšlenky tak, že byste je rádi setřídili a poskládali do šuplíků, nebo máte dokonce pocit, že jste se úplně přetransformovali a je na čase si to zvědomit, ráda vás doprovodím na túrách v Českém krasu nebo Brdech. Pro mě samotnou bylo to období časem otevírání starých bolístek a procházkou v hlubinách, a tak jsem teď o to více schopná se nacítit, vnímat a propojovat myšlenky.

 


Kromě blogu sdílím své pocity, příběhy a citlivou inspiraci na facebookové stránce S citem ven a na instagramu jako @jsem_citlivka.

Patříte taky mezi vysoce citlivé? Nevíte? Tak si stáhněte  eBook zdarma a otestujte se.

Pokud zrovna zkoumáte vlastní citlivost a chcete se zeptat na související témata ostatních, podobně laděných, najdete spoustu souvislostí v uzavřené FB skupině, kde vládne otevřenost, přijetí a vlídné prostředí.

Jestli toho máte na srdci hodně, rádi byste se lépe poznali, objevili souvislosti a necháte se vést, přihlašte se na individuální terapii v přírodě, na kurz nebo na seminář.


 


Alena Wehle

Celý život jsem se snažila svou zvláštní citlivost schovávat, až jsem ve třiceti zjistila, že tento dědičný povahový rys opravdu existuje.

Být vysoce citlivou osobou přináší řadu nevýhod, kvůli kterým je velmi snadné se stáhnout do ústraní s pocitem méněcennosti, ale zároveň je to dar, který když se naučíme přijímat, najdeme opravdové cennosti. Otevřeně mluvím o tom, co cítím, co mě zraňuje, umím si nastavit své hranice a nebojím se věřit své intuici.

A protože jsem už delší dobu průvodkyní po krajině vnější, dokážu vás provést i po té vnitřní a ukázat vám cestu, jak s citem ven.

Více o Alči najdete tady.


Sdílet



Patříte mezi vysoce citlivé?

Otestujte se a zjistěte, jaké jsou vlastnosti hypersenzitivních lidí.

E-BOOK ZDARMA