Kde berou citlivky sílu

Pro citlivé lidi je velmi důležité chránit si svou energii a vědět, kde je naše místo.


před 7 měsíci

 

Mít citlivou duši přináší spoustu nevšedních prožitků a objevů, ale taky to znamená, že se o svou křehkou bytost musíme starat s láskou a veškerou ohleduplností, kterou často směřujeme úplně jinam. 

Kromě toho, že potřebujeme pravidelně čas pro sebe, musíme si najít jistotu, oporu a pocit, že jsme jednotní. Že udržíme pohromadě elementární prvky vnitřní integrity a naučíme se využívat zdroje, které jsou nám k dispozici.

Tím úplně základním cvičením, které nám v tom výrazně pomůže, je uzemnění. Když se propojíme se zemí a se svou vlastní podstatou, tak ucítíme, jak jsme pevně ukotvení a jen tak nás něco nerozhází. No dobře, citlivým lidem stačí opravdu málo, aby je někdo rozhodil, ale když jste správně uzemnění, nestane se to až tak lehce.

Uzemnění nám pomáhá být v přítomnosti, tady a teď, být ve svém středu a mít nad sebou kontrolu. A když nad sebou máme kontrolu, dokážeme usměrnit myšlenky i naše emoce. Dokážeme zjistit, jestli to, co prožíváme, je vůbec naše a tím pádem pak můžeme cizí pocity odeslat zpátky jejich vlastníkům. No a v dalším kroku pak můžeme všechno to, co nás trápí, poslat hluboko do země a zpátky nasát čistou energii a přírodní sílu.

Některé zdroje uvádí, že se uzemněním dokážeme propojit s jemným elektromagnetickým polem země a díky tomu snížit napětí v těle, eliminovat bolest a dokonce i přítomnost zánětů.
 

A jak to teda udělat?
 

Můžou to být různé fyzické činnosti, cvičení, joga, nebo klidně úklid v domácnosti. Tady všude zapojujeme svoje tělo, aby spolupracovalo s myslí. Nejefektivnější ale stejně je, když si na sebe cíleně vymezíme každý den malou chvilku a postavíme se jen tak nohama na zem.

No a na zem, tím myslím skutečně na zem, na hlínu. Můžeme se pomyslně uzemnit i na podlaze v bytě, ale uznejte sami, že pokud jste například v šestém patře, tak na tu opravdovou hliněnou zem ještě vede kus cesty.

Když jste na zemi, nejlíp na boso, vnímáte krásně povrch i samotný kontakt nohou. Víte, jestli je pod vámi hlína, tráva nebo jehličí. Jestli je to to udusaná zem nebo se pomaličku boříte nohama jako do peřinky. Jestli vás třeba šimrá mech a jak moc to chladí nebo zahřívá.

Na tohle všechno se můžete soustředit když budete zhluboka dýchat. Dechem propojíte celé tělo.
 

S každým výdechem vypouštíte strach, obavy, nebo dokonce zlobu. Dejte do toho úplně všechno a pošlete to do země. A s každým nádechem přijímejte klid. Pomaličku vám bude zalívat celý střed těla.

A když tak stojíte, dýcháte, jste pevně ukotvení, vylezte s nádechem ještě nad sebe. Nad hlavu, až do oblak a klidně do vesmíru. Ten všechen prostor můžete taky využívat a dát si prostor.

Celou dobu jste ale pevní ve svém postoji, chodidla stojí jako trojnožky na kotvících bodech a skrze nohy proudí energie do země a zpátky.

 

Když si občas dopřejete takové cvičení naboso, může vás to nabít klidně na celý den, nebo alespoň na hodinu důležité schůzky, kde chcete být v klidu. Pokud si nemůžete sundat boty, zvládnete to samozřejmě i s nimi, ačkoliv to nemá takovou sílu.

 

Chůze v barefoot botech

 

Že budu líp uzemněná by mě tenkrát ani nenapadlo. Minimalistickým botám jsem vůbec nevěřila, ale dohnal mě k nim fakt, že z mých už tak širokých nohou se po porodu dcerky staly doslova medvědí tlapky.

Po týdnu v nových keckách se ale začaly dít věci. Připadala jsem si sebejistější a ukotvenější, aniž bych proto cokokoliv udělala. Teda já něco udělala, ale neplánovaně. Tak trochu jsem se uzemnila.

V barefootech si totiž začnete vybírat úplně jinačí cestičky než kdy dřív. Místo betonu volíte měkčí cestu trávou, vystouplé kořeny stromů jsou najednou jako blahodárná masáž a když uvidíte mech, nenapadne vás nic lepšího, než boty úplně sundat a zabořit se do něj bosýma nohama. Čím dál tím víc chodíte naboso, obrušujete tvrdou kůži, měníte styl chůze a napojujete se na zemi. A když už jste bez bot, tak pak často volíte posezení v trávě místo lavičky nebo klidně rozjímání v leže.

A jaké bačkůrky jsem si oblíbila? Do města mám nejradši Be Lenka, protože jsou kromě komfortu i krásné a na běh jsem zatím vždy sklouzla zpátky ke klasickým keckám, které v průběhu trasy vyzouvám.

 

Být uzemněn znamená, že se téměř staneš částí země a dovolíš zemské přitažlivosti, aby do tebe proudila, aby tě zavalila.

(Umění extáze, Osho)

 

Zůstaňte v kontaktu s přírodou

 

Vysoce citliví lidé jsou silně propojení s přírodou a spousta z nás má dokonce často pocit, že „jsme příroda“ . Proto jakékoliv zásahy, kácení stromů a škody pociťujeme jako ubližování našemu vlastnímu tělu.

Příroda je pro nás tím nejsilnějším zdrojem energie a když se od ní odpojujeme, ztrácíme svou sílu.

Jen co se na podzim ochladí, míříme z práce rovnou domů a často za celý týden nevytáhneme paty z bytu. Naše potřeba ukotvení a propojení ale nemizí, jen na ni musíme více myslet.

Když se trochu více oblečete a vyrazíte na delší procházku, uděláte pro svoje tělo i mysl obrovskou službu. Nejenže si při chůzi pěkně setřídíte myšlenky, ale začnete přirozeně regenerovat.

A když na chvíli vyzujete boty a projdete se jen tak naboso, klidně po zamrzlé trávě, bude stačit chvilička a vykouzlíte si nádherný úsměv.

 


 

Kromě blogu sdílím své pocity, příběhy a citlivou inspiraci na facebookové stránce S citem ven a na instagramu jako @jsem_citlivka.

Patříte taky mezi vysoce citlivé? Nevíte? Tak si stáhněte  eBook zdarma a otestujte se.

Pokud zrovna zkoumáte vlastní citlivost a chcete se zeptat na související témata ostatních, podobně laděných, najdete spoustu souvislostí v uzavřené FB skupině, kde vládne otevřenost, přijetí a vlídné prostředí.

Jestli toho máte na srdci hodně, rádi byste se lépe poznali, objevili souvislosti a necháte se vést, přihlašte se na individuální terapii v přírodě, na kurz nebo na seminář.

 

 

 

 


Alena Wehle

Celý život jsem se snažila svou zvláštní citlivost schovávat, až jsem ve třiceti zjistila, že tento dědičný povahový rys opravdu existuje.

Být vysoce citlivou osobou přináší řadu nevýhod, kvůli kterým je velmi snadné se stáhnout do ústraní s pocitem méněcennosti, ale zároveň je to dar, který když se naučíme přijímat, najdeme opravdové cennosti. Otevřeně mluvím o tom, co cítím, co mě zraňuje, umím si nastavit své hranice a nebojím se věřit své intuici.

A protože jsem už delší dobu průvodkyní po krajině vnější, dokážu vás provést i po té vnitřní a ukázat vám cestu, jak s citem ven.

Více o Alči najdete tady.


Sdílet



Patříte mezi vysoce citlivé?

Otestujte se a zjistěte, jaké jsou vlastnosti hypersenzitivních lidí.

E-BOOK ZDARMA