S citem na dovolenou

Přemýšlíte, kam a jak vyrazit? A s kým, abychom to zvládli?


před 2 měsíci

Většina z nás si sice pod pojmem dovolená vybaví průzračné moře, historické památky nebo horské louky, ale každý potřebuje jiné zázemí a program. A najdou se i tací, co hledají především ticho. Řeč je o vysoce citlivých lidech, kteří podmínky pro klid své duše musí většinou ještě vysvětlovat ostatním.

„Aha, tak tady teď budeme celý týden?“ překvapeně vyhrkneme na pláži, když si vedle nás rozkládají deku sousedi. Jenže to místo vybral partner a my se cítíme zahanbení, že nám něco není dost dobré. „Tebe zase něco ruší?“ No, vlastně jo. Sice se jako citliví lidé dokážeme přizpůsobit lépe než ostatní, ale je to schopnost, kterou uplatňujeme v náročných situacích a stojí nás obrovské množství sil. Nemůžeme to brát tak, že vždy všechno skousneme a bude nám dobře.

Hypersenzitivní lidé jsou silně spojení s přírodou, která je pro ně nejlepším zdrojem energie. Dokážou často hodiny pozorovat stébla trávy, aniž by u toho řekli jediné slovo. V poklidu si přerovnávají všechny myšlenky a dojmy, hodnotí situace a vytváří názory. Aby všechnu tu práci mohli stihnout, potřebují čas bez vyrušování. Zkrátka vyhledávají klidná místa, kde není moc turistů, hluk z ulice a kde na ně neustále někdo nemluví.

Hezká a snadno dostupná místa jsou turistickým cílem většiny lidí, stejně jako termín v době letních prázdnin. Buď se tedy vypravíme na úmornou, dlouhou cestu, nebo můžeme vyrazit mimo hlavní sezonu. Pláže jsou pak skoro prázdné, moře je vyhřáté a západ slunce stihnete i v případě, že nejste úplná sova.

A co třeba kemp? Zní to lákavě, výhled na klidnou hladinu přímo ze stanu a usínání za zvuku cikád, jenže se tam nesmí přistěhovat ruská omladina se zásobou vodky a přesvědčením, že spánek na dovolenou nepatří. Tohle riziko k těm větším kempům bohužel patří.

Jestli se cítíte divně už při výběru dovolené, raději zbystřete. Nemusí to být jen únavou, ale třeba je čas na upřímné otázky.

„Chceme trávit čas s lidmi, co s námi jedou?“

„Beru výlet jako výzvu nebo potřebuju nabrat síly?“

„Zvládnu spát na společných ubytovnách?“

Před pěti lety jsme si na kamarádovo doporučení zarezervovali apartmán na chorvatském ostrově. Byla to jeho oblíbená vesnice, to přece nemohlo dopadnout zle. Když jsem po celém dni v autě chtěla vstoupit do našeho pokoje, rozbolela mě hlava a objala temná tíha zvláštního stínu.

„Nemůžu tady být, promiň,“ povídám a klepe se mi hlas. „Počkej, jak jako nemůžu? Jdeme se ubytovat!“ odpovídá mi manžel s taškou v ruce, a než mu dojde, co tím myslím, stihne vynosit všechny věci do obýváku.

Nevím, co se v tom domě stalo nebo co by se stát mohlo. Vím ale, že to pro nás nebylo bezpečné a nedokázala bych na tom místě odpočívat. Že jsme tam zkrátka neměli co dělat, i když to stálo poplatek za zrušenou rezervaci a hledání apartmánu v devět večer. Kromě bolení hlavy se mi totiž na cestách nestalo, že by mě někdo okradl nebo mi ublížil a přikládám to zvyku dát na pocit.

Pro ostatní jsou taková místa možná jenom lehce podivná nebo zvláštní, ale pro vysoce citlivé je to nesnesitelná zátěž. Kromě bystrých smyslů máme totiž i jeden navíc, ten šestý. A ten jsme nedostali proto, aby nás nadměrně zatěžoval, ale pomohl nám chránit sebe i druhé.

 


Alena Wehle

Celý život jsem se snažila svou zvláštní citlivost schovávat, až jsem ve třiceti zjistila, že tento dědičný povahový rys opravdu existuje.

Být vysoce citlivou osobou přináší řadu nevýhod, kvůli kterým je velmi snadné se stáhnout do ústraní s pocitem méněcennosti, ale zároveň je to dar, který když se naučíme přijímat, najdeme opravdové cennosti. Otevřeně mluvím o tom, co cítím, co mě zraňuje, umím si nastavit své hranice a nebojím se věřit své intuici.

A protože jsem už delší dobu průvodkyní po krajině vnější, dokážu vás provést i po té vnitřní a ukázat vám cestu, jak s citem ven.

Více o Alči najdete tady.


Sdílet



Patříte mezi vysoce citlivé?

Otestujte se a zjistěte, jaké jsou vlastnosti hypersenzitivních lidí.

E-BOOK ZDARMA