Máte se opravdu rádi?

Nebo se pomalu přibližujete k představě, kterou považujete za správnou?


před 7 měsíci

 

Čím lépe se známe, tím je pro nás snazší pochopit své myšlenky, chování a zlepšit naše vztahy. A tak se snažíme poznávat, pracovat na sobě a posouvat se, až se ptáme, zda nejsme posunutí už příliš, protože štěstí stále nepřichází v očekávané míře. Pořád nám ještě něco chybí. To něco je přijetí sebe sama. 

 

Spousta lidí si o sobě vytvoří obrázek, se kterým se ztotožní, a prohlásí tento proces za sebepřijetí. Když jsou pak ale vystaveni nepříjemným situacím, jsou dost překvapeni, jak neurvale dokážou reagovat, že jim nabíhá žíla při pohledu na šéfa a ve zkušební kabince si zakrývají zrcadlo.

 

Sebepřijetí je proces

 

Není to změna, která by nastala přes noc nebo na základě jednoho rozhodnutí, že od zítra už bude všechno jinak. Od zítra je ale však možné začít systematicky pracovat na tom, aby to jednou opravdu jinak bylo. 

Pro začátek je potřeba se vyrovnat se starými psychologickými procesy, zraněními a konflikty. Tím nemyslím zamést je pod koberec, tam to totiž pořád zraje - tedy konkrétně v nevědomí. To pak ovlivňuje činnost naší psychiky, prožívání, veškeré projevy a kromě toho ještě utváří řadu osobnostních dispozic a vlastností.

Zkrátka tedy, co jsme jednou prožili, máme v sobě stále uloženo a nezbývá nám nic jiného, než to přijmout jako svou součást. Stejně jako pocity zmatenosti, roztěkanosti nebo averze, které nás doprovází v situacích, které se těm dřívějším něčím podobají.

 

Sami sebe dokážeme změnit až tehdy, když se přestaneme snažit být někým jiným 

 

Až se přestaneme snažit vypadat tak, jak považujeme za správné, a přijmeme se takové, jací jsme teď. Ne až zhubneme pět kilo, uděláme státnice nebo povýšíme v práci. Přijímat přece můžeme pouze to, co opravdu je.

 

Porozumění a úcta jdou ruku v ruce

 

Nejlepším prostředím, kde můžeme zažít proces přijetí, je naplněný, láskyplný vztah. Když nás někdo obdarovává dotekem, vyslechne naše strasti a je nám nablízku. Nebo hluboké přátelství s kamarádem, kterému se můžeme svěřit se všemi pocity a příště nás znovu vyslechne. Existuje však i ta horší varianta, kdy se někomu svěříme, úplně se před ním obnažíme a on to buď neunese, nebo se zalekne a zmizí, což může být pro citlivé povahy doslova zdrcující. Zamkne to jejich důvěru v ostatní lidi a sebeúcta jde ke dnu.

A co když nikdo takový v okolí není? Spousta lidí žije se svými pocity v izolaci nebo osamění. V takových případech ale tak jako tak doporučuju své pocity sdílet. Můžete si najít terapeuta nebo navštívit poradní kruh, zkrátka myslete na to, že porozumění je opravdu důležité.

 

Sebepřijetí se nedá odpozorovat, musí se prožít

 

Čím hlubší prožitek si dopřejeme, tím větší kus cesty urazíme.Teprve když padneme na kolena, otevře se brána k sobě naplno. Pocity jako osamělost, utrpení a strach nás opravdu donutí objevit místa naší duše, která bychom nikdy dobrovolně nenavštívili. Je tam tma, chlad, bolest a nevlídno. Při pocitu beznaděje se svírá hrdlo, nastupuje strach, marnost a cesty naděje jsou zasypané prachem z pochyb.

Když pak porozumíme naší vnitřní bolesti a dokážeme zjistit, odkud se všechny ty pocity berou, co jsou zač a které situace nám je přinášejí, můžeme jim zároveň dovolit, aby existovaly.

A když se tam dole v bolesti naučíme rozhlížet a přijímat vše, co v sobě najdeme, dokážeme pak rozpustit i odpor a všechny ty boje, co nám do té doby ovládaly naše zraněné já. 

Nakonec už nebudeme muset ani bojovat a postupně získáme spoustu nové energie, kterou nám do té doby požíraly vnitřní konflikty.

 

Cesty k tomu, abychom se poznali a přijali nemusí být bolestné a není nutně potřeba prožívat všechno to, co popisuju výše. Na druhou stranu ale není člověk, který by se s radostí zahleděl na svou osobu a zajásal, že je všechno nejlépe, jak může a vnější krása to jenom podtrhuje.

 

Přeju Vám spoustu vnitřních objevů, nastavení si svých vlastních hodnotových žebříčků a chvíle, kdy se uvidíte na videu a bude vám dobře.

 

 


Chcete se dozvědět více o hypersenzitivitě? Kromě blogu sdílím své pocity, příběhy a citlivou inspiraci na facebookové stránce S citem ven.

Nevíte, zda jste taky takoví? Stáhněte si eBook zdarma a otestujte se.

Pokud zrovna prožíváte období, které není snadné a rádi byste se o pocity podělili, můžete je sdílet v uzavřené FB skupině mezi citlivými lidmi, kde vládne otevřenost, přijetí a vlídné prostředí.

V případě, že byste všechno rádi probrali individuálně, nebo máte pocit, že na své cestě potřebujete udělat krok dobředu, můžeme vše probrat individuálně na túře Českým krasem nebo přijďte na některý z mých seminářů. Přehled o akcích najdete tady.

 

 

 


Alena Wehle

Celý život jsem se snažila svou zvláštní citlivost schovávat, až jsem ve třiceti zjistila, že tento dědičný povahový rys opravdu existuje.

Být vysoce citlivou osobou přináší řadu nevýhod, kvůli kterým je velmi snadné se stáhnout do ústraní s pocitem méněcennosti, ale zároveň je to dar, který když se naučíme přijímat, najdeme opravdové cennosti. Otevřeně mluvím o tom, co cítím, co mě zraňuje, umím si nastavit své hranice a nebojím se věřit své intuici.

A protože jsem už delší dobu průvodkyní po krajině vnější, dokážu vás provést i po té vnitřní a ukázat vám cestu, jak s citem ven.

Více o Alči najdete tady.


Sdílet



Patříte mezi vysoce citlivé?

Otestujte se a zjistěte, jaké jsou vlastnosti hypersenzitivních lidí.

E-BOOK ZDARMA