Kdy je láska vyzrálá

A jak najdeme toho pravého?


před 6 měsíci

Spousta (nejen) citlivých se ptá, jak by měl vypadat jejich protějšek. Je lepší se rozhlížet mezi hypersenzitivními a najít si stejného blázna, co slyší mluvit stromy? Nebo raději někoho drsnějšího, aby se síly vyrovnaly? A vůbec, jak poznáme, že je to „ten pravý“ , zda nemarníme čas a jak můžeme najít skutečnou lásku?
 

Toho pravého najdeme, až když jej přestaneme hledat. My si jej musíme totiž vytvořit.
 

Podle psychologa Jeronýma Klimeše by spolu drtivá většina párů mohla zůstat, jen kdyby se pro to oba rozhodli a opravdu to tak chtěli. Určitě jste už ale taky slyšeli spoustu argumentů, proč se lidi musí rozejít a proč je to pak s někým novým všechno o kus lepší.

Sama jsem prošla několika vztahy a zpětně si říkám, že ve většině nastal rozchod jen proto, že jsme nebyli dostatečně vyzrálí. Neuměli jsme řešit situace, nevěřili jsme si a tak jsme snadno podlehli dojmu, že pro sebe nejsme „ti praví“. Moje první manželství mi zhořklo už na svatební cestě a nenapadlo mě nic lepšího, než zavčasu řešit únikový plán.


Počátky jsou vždycky povznášející, euforické a pro citlivou duši je to pořádná emocionální nálož. Nestačíme se divit, kde se v nás bere tolik citu, tolerance a síly.

Jenže zamilovanost má s láskou pramálo společného. Je to spíše iluze, díky které prožijeme první tři měsíce, nebo leckdy i dva roky ve skutečné harmonii. Spousta věcí nám na tom druhém připadá naprosto senzačních, než pak zjistíme, že bychom to „za střízliva“ nikdy nemohli prohlásit.

Zamilovanost nám ale stejně jako láska posunuje hranice vlastního ega, takže takové to klišé, že každý vztah nás něčím obohatí, docela platí.
 

A co je tedy láska?


Můj oblíbený autor, americký psychiatr M. Scott Peck říká, že láska není pocit. Že láskou můžeme nazvat rozhodnutí přijmout odpovědnost za své jednání a vlastnosti našeho partnera.

Láska totiž začíná tam, kde končí zamilovanost. Teprve potom nemáme zastřenou mysl a můžeme se vědomě rozhodnout, co bude následovat. Zda budeme milovat.

A stejně tak se v životě můžeme rozhodnout, že někoho jiného milovat nebudeme, ačkoliv má předpoklady pro to, aby nás silně přitahoval a že život s ním by byl jistě zajímavý.

Během života potkáme spoustu lidí, které bychom opravdu mohli milovat. Někteří z nich se nám dokonce budou snažit podsunout myšlenku, že pouze s nimi to bude to pravé a jedinečné. Je ale na nás, jak si to rozhodneme.
 

Ani závislost není láska
 

„Nedokážu bez něj žít“. No, řekněme si to ale zcela na rovinu. Pokud někdo tvrdí, že ke svému přežití potřebuje jinou osobu, je to obvykle parazitismus. Takový vztah potom není otázkou volby, chybí v něm svoboda a je to spíše nějaká nutnost.

Lidé, kteří se opravdu milují, jsou schopní žít jeden bez druhého. Ale rozhodli žít spolu.

 

„Láska je vůle rozšířit své já ve prospěch duchovního růstu, ať už vlastního, nebo cizího.“
(M. Scott Peck)

 

Letos se partnerská krize nahrnula i do naší chajdy. Nebyli tady s námi ti motýli jako na začátku, co vždycky všechno uhladili, ale spousta vlastností, které jsme na sobě dříve obdivovali a najednou byly obří překážkou.

Přímočarost a horlivost mého muže mi připadala zničující a on se nedokázal přenést přes moji praktickou stránku, co občas působí dost mužně. A spousta dalších věcí, které vedly k častým hádkám a my byli vždy překvapení, že je to tu zas. I když jsme už oba pochopili, že základem každého vztahu je komunikace, tak jsme najednou vůbec netušili jak na to a nedokázali jsme si věci vysvětlit tak, aby tomu ten druhý porozuměl.

Měli jsme ale taky to štěstí, že jsme oba věděli, že je zle a že se z toho sami nedostaneme. Navíc jsme byli společně vystaveni tak nepříjemným situacím, že jsme už museli jednat. Spousta vztahů v této fázi vypadá tak, že problém má jenom žena a muž se k tomu staví stylem „ty máš problém, tak si jej vyřeš“. No a když jej vyřeší, tak muž stojí nevěřícně s kufrem v ruce.

Když se naučíme řešit partnerské krize rozchodem, tak časem zjistíme, že ty konce si v něčem stejně byly podobné. Že ty vztahy vydržely podobně dlouho a že nám vadí stále stejné věci.

A čím víc rozchodů jsme zažili, tím je snazší to řešení znovu použít.

 

Zahodila jsem snubní prsten

 

Dobře, ne tak docela. Schovala jsem jej do šuplíku. A to ne proto, že bych o vztah přestala bojovat, ale právě naopak. 

Nechtěla jsem používat argument podepsaného papíru ani ničeho jiného. Chtěla jsem, aby moje rozhodnutí bylo zcela svobodnou volbou. Byl to proces přijetí, smíření a odhodlání.

 

Pro introverta jako jsem já, je často na hranici možností vysvětlit tomu druhému, co se děje a jak může situaci zlepšit, jenže sezením v tichu v křesle se nic nevyřeší.

 

Pokud taky patříte mezi ty, co by dokázali mlčet i několik dní v kuse, tak vězte, že to mlčení může u druhých vyvolávat domněnky, co byste nikdy nečekali.

Přeju vám ale hlavně hodně sil, abyste zvládali mluvit i o věcech, které jsou dost nepříjemné, ale pro pochopení druhými zcela zásadní.

A taky vám přeju, abyste chápali sami sebe a své chování, protože bez toho vás nemůžou pochopit ani ostatní.

 

 

Nejen lásku a citlivá témata najdete na Facebookové stránce S citem ven a v uzavřené skupině pak můžete v bezpečí řešit jakékoliv téma s podobně vnímavými lidmi jako jste vy.

Pokud máte pocit, že do sebe chcete nahlídnout o něco víc nebo jste na pokraji změny, můžeme společně (ve dvou) vykročit na túru po Českém krasu a citlivě projít vaše témata. Tuto variantu doporučuju všem, kteří cítí chaos a čtení knih už jim nepomáhá.

Nejste si jistí, jestli patříte mezi vysoce citlivé? Není nic jednoduššího, než si zdarma stáhnout eBook s testem.


Alena Wehle

Celý život jsem se snažila svou zvláštní citlivost schovávat, až jsem ve třiceti zjistila, že tento dědičný povahový rys opravdu existuje.

Být vysoce citlivou osobou přináší řadu nevýhod, kvůli kterým je velmi snadné se stáhnout do ústraní s pocitem méněcennosti, ale zároveň je to dar, který když se naučíme přijímat, najdeme opravdové cennosti. Otevřeně mluvím o tom, co cítím, co mě zraňuje, umím si nastavit své hranice a nebojím se věřit své intuici.

A protože jsem už delší dobu průvodkyní po krajině vnější, dokážu vás provést i po té vnitřní a ukázat vám cestu, jak s citem ven.

Více o Alči najdete tady.


Sdílet



Patříte mezi vysoce citlivé?

Otestujte se a zjistěte, jaké jsou vlastnosti hypersenzitivních lidí.

E-BOOK ZDARMA