Vypadá jako introvert, chová se jako introvert, ale co když je to jinak?

8. 2. 2018   Citlivý blog  


   Většina vysoce citlivých lidí (HSP – highly sensitive person) dlouhodobě tuší, že jsou  tak zvláštně „jiní“, a ve snaze nějak se popsat před ostatními, přijmou označení introvert.

   Před pár lety jsem pracovala ve firmě, kde si všichni měli určit svůj talent a roli v týmu. Po pár sezeních a školení jsem dostala nálepku introverta.

„No jo, tak prostě je pomalá, neumí se vymáčknout a když už na něco přijde, tak si to nechá pro sebe.“

   Smířila jsem se s tím, že to tak je, protože to přece i vyšlo v testu (podle zmíněného testu to bylo přesně na hraně mezi extrovertem a introvertem).

   Když jsem nedokázala odpovědět na otázku hned, ostatní si mysleli, že se s nimi nechci bavit a nechci tu situaci řešit. Jenže já ji řešit chtěla a vlastně jsem ji už dost dlouho řešila, akorát jsem pořád ještě zpracovávala tunu informací a neměla jsem přesné závěry. Když už jsem k nějakému závěru došla, ostatní to až tolik nezajímalo, protože už se řešila další témata. A tak to bylo pořád dokola.

„Alenu prostě ty naše porady nezajímají“, slyšela jsem mezi dveřmi svého šéfa.

   Když jsem zpracovávala nějaký úkol v kanceláři, potřebovala jsem být plně soustředěná.  To znamená nebýt rušena. Jenže když během hodiny přijdou tři lidi s nějakým požadavkem, byť malicherným, upíná se pozornost k těm jejich věcem, proč vlastně přišli, k energii, kterou ssebou donesli a soustředění mizí. Tím pádem mizí i výkon a tak jsem si párkrát došla i na kobereček. Snažila jsem se vysvětlit, že potřebuju klid, ale vyšel z toho závěr, že nemám ráda ostatní zaměstnance.

   Tedy když člověk nedokáže správně popsat, , co skutečně vnímá a proč by jej měli ostatní poslouchat, je snadné působit plaše a bez zájmu o ostatní. Jenže vysoce citliví lidé zrovna netouží po tom, aby museli někoho přesvědčovat, už vůbec nestojí o konflikty a když se dostanou do situace, kde jim nikdo nevěří, raději to vzdají a jdou někam jinam.

Zhruba každý pátý člověk je vysoce citlivý. A podle většiny dostupných zdrojů jsou 30 % z nich extroverti. To není málo a já mezi ně patřím.


Extroverti to mají v životě jednodušší
 

   To se sice obvykle říká, ale co takový HSP extrovert? To zrovna jednoduché není. Chceme s ostatními sdílet své pocity a potřebujeme kolem sebe lidi, ale ne zas moc. Toužíme po poznávání nových věcí a situací, ale velmi brzy jsme informacemi a podněty zahlceni. Když je toho na nás moc, jsme předráždění, v případě že už jsme hodně za hranou, tak jsme i protivní a nejsme schopni přijímat nic dalšího. V takové situaci akutně hledáme klid, abychom pak zase odpočatí toužili po společnosti.

   Proto je nesmírně důležité znát své hranice, možnosti a přestat se porovnávat s tím, co všechno stihnou ostatní lidé. Jednak nevíme, jak to ti ostatní zvládají, a dost možná to není s takovou lehkostí, jak to vypadá. A jednak máme my citliví tak trochu jinou úlohu, než abychom zvládli všechno to, co naše okolí.

 

Nejste si jisti, zda jste sami vysoce citliví? Stáhněte si můj e-book zdarma a otestujte se.

Chcete vědět víc o hypersenzitivitě a darem s vysokou citlivostí? Přečtěte si další články na mém blogu, navštivte Facebookovou stránku S citem ven, nebo se přidejte k uzavřené FB skupině mezi ostatní, stejně citlivé lidi.



Alena Wehle

Celý život jsem se snažila svou zvláštní citlivost schovávat, až jsem ve třiceti zjistila, že tento dědičný povahový rys opravdu existuje.

Být vysoce citlivou osobou přináší řadu nevýhod, kvůli kterým je velmi snadné se stáhnout do ústraní s pocitem méněcennosti, ale zároveň je to dar, který když se naučíme přijímat, najdeme opravdové cennosti. Otevřeně mluvím o tom, co cítím, co mě zraňuje, umím si nastavit své hranice a nebojím se věřit své intuici.

A protože jsem už delší dobu průvodkyní po krajině vnější, dokážu vás provést i po té vnitřní a ukázat vám cestu, jak s citem ven.

Více o Alči najdete tady.



Sdílet